Rok '94

Nedvědi

1:Plakalo DFobro na rohu s Láskou,
Pokora zpívala jim druhej hlas,
před sebou klobouk a v špinavejch blůzách zpívali hlBad,
a kolem lCůza, v rukou kameny a bahno a žluč,
za pár drGmobnejch je nutila smCát,
vGmýkřiky "sražte je a nenechte být",
někdo přCines' první dříví, oni zC7ůstali stát.
2:Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,
aby se lidé mohli trápit jen,
čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,
jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,
šťastná, že neví nic,
lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl
hlava padá, co asi říct?
R:Že hvězdy zFa noci když na nebi svítěj',
můžeš si číst z jejich krásných jmen,
a z knížek básníků že voní to krásou, když verše znBí,
že v pCodvědomí máme všichni jasnej cíl:
pGmomáhat a v ústraní bCýt (stát),
že lGmáska je to jediné, s čím přežít se dá,
a bColest přijde, když nejde žC7ít.
3:Poslední první budou, až přijde ráno,
na schodech kamsi budou zástupy stát,
a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,
a všechno nenávratně sečteno přijde,
aby se zpovídal, už nepůjde lhát,
domů se jde tak strašně snadno,
jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:26:57.351+00:00
Výsledky hledání: